Příběh


 Příběh o tom, jak jsem poznala někoho, komu jsem po dlouhé době dokázala věřit. Někoho, kdo mně po té prožité bolesti dokázal opravdu rozesmát, dva blázni kteří si slíbili že půjdeme proti celému světu. To co máme, to co cítíme, bude navždy, dva co bojovali a  co stále bojují, aby jsme tu teď byli a taky jsme, jeden pro druhého.


 Chtěla bych poděkovat, za spoustu krásných okamžiků. Za to, že jako jediný člověk byl se mnou. Viděl mě brečet, viděl mě nenamalovanou a vždycky mi řekl ,,jsi krásná. Viděl mě se smát, a smál se se mnou. Člověk, s velkým srdcem a zdravým rozumem. Člověk, který mě už pár let doprovází, je to člověk, který tu byl, vždy se mnou, jak v dobrém tak i zlém a vždy při mě stál. Když si s člověkem rozumíte, je úplně jedno, kdo co o vás řekne, protože se znáte a víte, jaký ten druhý je. Největší dar je přece to, že máte takového člověka, že někdo takový vůbec existuje.
Buďte rádi za to, co máte, važte si toho, co máte, važte si lidí, kteří vás mají.

Všichni, až časem zjistíme, co je opravdu láska. Že lásku není potřeba vlastnit, protože láska, je přeci radost a vděk, že ten člověk je při nás, i když nemusí, a že si i jeho přítomnost možná ani nezasloužíme. 


Miluji tě !















You May Also Like

0 komentářů

Stránky