Indián před bitvou

Když se ráno začínám líčit, zadívala jsem se na sebe do zrcadla a přitom jsem přemýšlela, jestli to potřebuji, proč to dělám?, když život bez malovátek byl krásný i tak. Sedím u zrcadla před sebou lahvičky s make-upem, a v hlavě se mi míhají myšlenky ''Tohle mám být já'' ? nebo, kdo teda vlastně jsem, kým chci být?

Bitva s líčením

Takhle jsem to cítila. Brala jsem ty věci do rukou a patlala to na obličej, jak indián před bitvou. Pak jsem se na sebe podívala a ulevilo se mi, ulevilo se mi jen tak vnitřně, že jsem s těmi věcmi udělala to, co jsem zrovna cítila. Nechci být tou dívkou, která se maluje jako klaun na cirkusové představení, nechci.

Změna

Já jsem se změnila. Ne, že bych byla jiná, já jsem pořád já, ale hodně hodnot a pocitů v životě se mi převrátilo do jiné roviny. A co se líčení týče, líčím se už jen černou řasenkou, lehkým bronzerem, nic víc nejsem na obličeji schopna mít, už se nedokážu "vrátit" zpátky, a jsem za to vděčná. :)




You May Also Like

0 komentářů

Stránky