Cestou necestou

Není nic krásnějšího, než báječná procházka v báječném počasí.

Nechtělo se nám sedět doma na zadku, a tak jsem si připravila věci pro Sebíka, že si vyjdeme na krásnou procházku, do vedlejší vesnice za babičkou. Zabalily jsme si sváču, pití a také něco teplého na převlečení, kdyby náhodou začalo pršet. Sebík už natěšeně přešlapoval u dveří, a křičel pápá. Šly jsme nazout boty, nastartovaly kočárek a už se jelo.


Panika

Když jsme přešly hlavní cestu, a uviděly ten kopec co na nás čekal, hned mi do smíchu nebylo. Vrtalo mi hlavou, jak to zvládnu vyšlápnout. Po chvilce paniky, jsem zkusila Sebíka vytáhnout s kočárku, a sledovala jeho reakci. 

Překvapivě se dařilo kopec zdolat do půlky Sebík ušel 1.5 km úplně sám ! Koukala jsem jako blázen, když jsem viděla, jak si vesela našlapuje, a ještě si u toho brouka, a povídá dokonce se i smál :D všude byly samí muky (muchy), Sebíkovo další oblíbené slovo. 

Kolínko

Až do doby, kdy si rozbil kolínko to bylo jen samé auvííí auvííí, a bylo po chození. Bylo to už jen kousek, tak jsem Sebíka posadila zpátky do kočárku, a šlo se dál. Krásný den ukončil déšť, ale na štěstí, až když jsme přijely k babičce. Cesta zpátky, na kterou jsme se těšily, se nekonala, pršelo a pršelo, tak pro nás přijel táta. 


Užily jsme si to, a taky to není naše první, ani poslední procházka, už se těšíme na další. 





You May Also Like

0 komentářů

Stránky